Jelikož přes zimu soutěže o víkendech nejsou a sníh je jen ve zprávách, udělali jsme výlet do Prahy pro děti starší 10 let. Vesnicí prošla chřipková epidemie, a tak se do posledního dne nevědělo, kdo nakonec pojede. Sraz byl už ve 3:00 v noci. Cestovalo se vlakem, a tak měly děti cestou tam spát, ať neruší ostatní cestující. Ovšem všichni byli natolik natěšení, že nikdo pořádně doma a už vůbec ne ve vlaku nespal. Zamhouřit oči se ani nedalo. Povídalo se, hrály se hry na mobilech, viselo se na netu a cesta ubíhala rychle.
Na dopoledním programu bylo poznávání hlavních památek a jiných zajímavostí. Národní muzeum, Václavské náměstí, Staroměstské náměstí, Národní divadlo, Krannerova kašna, Karlův most s mosteckými věžmi, Poslanecká sněmovna, Zámecké schody, Pražský hrad a výměna stráží, kostel sv. Mikuláše, Senát, Ministerstvo financí, Ministerstvo kultury, alej Obětí totality, plavební komora se zdymadly, Tančící dům a nalezení tunelu metra pod nohama.
Všude jsme procházeli časně ráno, mimo sezónu a bez jiných turistů, a tak se zdálo, že máme Prahu jen pro sebe. Staroměstské náměstí ještě spalo a nikde nebyly taxíkové kočáry tažené koňmi. Orloj, který je v rekonstrukci, jsme si prohlédli na plakátu. Náhradní digitální verze se bohužel zobrazovala jen v celou hodinu. Na Pražském hradu probíhala zvýšená bezpečnostní kontrola s osobní prohlídkou, se kterou náš nabitý program nepočítal. Celý výlet byl již tak bombovní, takže jsme prohlídku hradu raději vynechali a nechali si bezpečnostní skenování na později.
Pauzu jsme si udělali při cestě ke zdymadlům u aleje Obětí totality. Pouhých 100 m od nás byla lanovka na Petřín, ale v té městské džungli jsme ji nezahlédli a v mapě, kde se cílové body neustále měnily podle situace, byla přehlédnuta.
V poledne jsme přejeli metrem k letišti, poobědvali v OC u letiště a následovala 2 hodinová exkurze letištěm s úvodní prohlídkou techniky Záchranné požární stanice, která byla pro děti překvapením. Před exkurzí se procházelo opravdovou bezpečnostní kontrolou a po letišti nás vozil autobus. Blížili jsme se k požární stanici, kde zrovna probíhala zkouška techniky. Jen jsme projeli a jeli sledovat provoz a odbavování letadel. Byl jsem zaražen, jestli to bylo z hasičárny vše nebo jsme na jiné trase exkurze, než jsme měli být. Průvodce nás však zavezl podívat se na odbavení a start největšího dopravního letadla světa - Airbus A380. Pohled na tohoto dvoupatrového obra s vlastní sprchou pro pasažéry a neskutečně tichými čtyřmotorovými proudovými motory, byl opravdovým zážitkem. Sice jsme průběžně po letišti jezdili z jednoho místa na druhé a zase zpět, ale exkurze nám ukázala jak jeho provoz tak parkování letadla, vyložení, naložení, přílety a odlety. Po odletu Airbusu jsme konečně vyrazili směr hasičárna. Zklamáni, že z bezpečnostních důvodů nepouštějí lidi mezi auta nebo k trenažérům stanice, jsme i tak viděli a seznámili se s letištními speciály a speciálním velitelským vozidlem. (Pro větší skupiny dobrovolných hasičů jde předem domluvit větší prohlídku hasičárny i s názornými ukázkami.)
Po exkurzi jsme jeli metrem na zastávku a náměstí Jiřího z Poděbrad. Procházkou kolem kostela Nejsvětějšího Srdce Páně s obrovskými hodinami k Žižkovské televizní věži. Děti ale při nedělních obědech hledí do talíře a ne na televizi, a tak pořad Otázky Václava Moravce neznají. Čas na Prahu vypršel, a tak ještě rychle nakoupit a směr na vlak. Přestupní stanice byla jednostranně v rekonstrukci, tak naposled změnit plán trasy, spěšným krokem na vlak a hurá domů.
Cesta zpět vlakem zpočátku vypadala na menší společenské hry, ale v polovině cesty přemohla některé děti únava. U zbytku panovala humorná nálada, dělaly se fóry a hrály se zpomaleně karty. Před jedenáctou večerní už jsme byli všichni doma.
